Přečteno #9: červenec

Ahoj! Je tady další měsíc a s ním i další přečteno! Přijde mi celkem děsivé, že už je za námi celá půlka prázdnin, takže doufám, že si je aspoň dostatečně užíváte!
Já jsem za červenec přečetla dohromady 6 knih a 1811 stránek.

*odkazy: autor - profil na cbdb.cz, kniha - kde je nejlevnější

Nejdříve jsem dočetla třetí díl Měsíčních kronik a to Cress od Marissy Meyer. Tu knížku jsem si opravdu zamilovala a Měsíční kroniky už díky ní šlapou na paty mé nejoblíbenější sérii – Harrymu Potterovi. Převyprávění notoricky známých pohádek, jako Popelka nebo Červená karkulka, s přidáním trochu toho sci-fi. Možná to zní zvláštně, ale věřte mi, tohle si chcete přečíst! Pokud by vás zajímalo, o čem byla konkrétně Cress, mrkněte na recenzi (tady), tady to vypisovat nebudu, abych neprozradila něco z předchozích dílů.

Pak jsem měla přesně 2 dny na to, abych přečetla recenzní výtisk od Leny Valenové – Nevyzpytatelný (druhý díl Moře nálezů a ztrát), protože jsem chtěla recenzi napsat ještě před dovolenou. Tato téměř detektivní young adult série mě opravdu baví a určitě ji doporučuju. O čem je se můžete dočíst tady. Jo a jenom pro info, na dovolenou jsme vyjížděli ve 22:30, recenzi jsem publikovala ve 21:57…

Pak teda přišla dovolená a já už v autě zvládla skoro půlku Dcery od Kiery Cass. Je to volné pokračování Selekce, kdy máme možnost vidět průběh soutěže zase z jiného úhlu pohledu. Na rozdíl od většiny mě Eadlyn nejenom neštvala, ale naopak jsem si ji celkem oblíbila. Celkově mi knížka přišla jako opravdu příhodně vybraná k moři, prostě taková ta nepřeslazená YA romanťárna… Recenze vyjde co nevidět.

Po dočtení Dcery jsem se rozhodla zkusit mamčinu Bílou masajku od Corinne Hoffmann, protože mamka se k ní nějak neměla. Příběh bělošky, která se na dovolené bezhlavě zamiluje do Masaje a rozhodne se opustit svůj dosavadní život, aby mohla žít s ním, mě ale bohužel moc nezaujal a já knížku po pár stranách odložila.

I když jsem si původně říkala, že na dovolené se určitě nechci pouštět do angličtiny, nakonec jsem si po zklamání z Masajky přece jenom vybrala první díl série Elementals – The prophecy of shadows (tedy Dědictví stínů) od Michelle Madow. Tuhle knížku jsem měla v mobilu už hodně dlouho, ale bála jsem se do ní pustit, protože jsem si myslela, že jí nebudu tolik rozumět. Teď nevím, jestli mám angličtinu opravdu na takové úrovni nebo byla v knížce tak lehká, každopádně se četla sama a já slovník skoro nepoužila. Příběh vypráví o dívce, která je obdařena magickými schopnostmi a spolu s pár dalšími kamarády je předurčena k záchraně světa. Tahle knížka se mi celkem líbila a určitě se poohlédnu i po dalších dílech. Recenze už by měla každým dnem vyjít.

Pak jsem se pustila do prvního dílu Říše temnot – Tajemství upírů od L. J. Smith. Knížka vypráví o dívce, která je smrtelně nemocná a jediný způsob, jak ji zachránit je udělat z ní upíra. Otázka ale je, jestli o to vůbec stojí. Tuhle knížku jsem četla na doporučení Lucky z blogu a YT mojeknihovnička. Přiznám se, že jsem od ní neměla žádná očekávání, ale styl psaní i příběh samotný mě opravdu překvapil a určitě se hodlám pustit i do dalších dílů. Jestli vyjde recenze vám zatím neřeknu, protože po dočtení téhle knížky se stalo tolik věcí, že si vůbec nejsem jistá, jestli bych věděla o čem psát…

Ještě cestou z Chorvatska jsem rozečetla Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové, pak jsem je musela odložit kvůli Tajemství upírů a kdo jste sledoval v posledních dnech moje instastories, víte, že jsem jenom pár dní po příjezdu zamířila do Chorvatska znova. No a Bohyně nakonec cestovaly se mnou. Jsou to skutečné příběhy žen z obce Žítková, o kterých se tvrdilo, že mají magické schopnosti, Dora Idesová, poslední bohyně se snaží rozkrýt dávno zapomenuté osudy svých předků. Tahle knížka byla z úplně jiného soudku, než normálně čtu, ale líbila se mi. V budoucnu se do ní určitě pustím znovu, protože si myslím, že kdybych přece jenom ještě pár let počkala, líbila by se mi více. Jestli vyjde recenze si zatím vůbec nejsem jistá, ale určitě se o ni aspoň pokusím!
A na závěr si neodpustím ještě jednu příhodu. V autobuse, cestou do Chorvatska jsem totiž zjistila, nejen, že nejsem na tomto zájezdu sama, kdo má rozečtené Bohyně, ale že jsme dokonce na úplně stejném místě. Stalo se vám někdy něco takového?

To je teda za červenec všechno. A jak moc jste v červenci četli vy?