Chorvatsko s jógou 1/3 - přípravy a konečně na místě!

Ahoj! Po delší době vás vítám opět u neknižního článku. I když vím, že si tento článek asi nenajde mezi mými čtenáři takový úspěch, jako ty knižní, mít ho tady musím. Jako vzpomínku a možná i tak trochu jako motivaci pro vás, abyste se nebáli do takových akcí jít. Dost bylo okecávání, tady je moje vzpomínka na Chorvatsko s jógou 2017!

Tak tohle je (skoro) celý náš zájezd!

Někdy začátkem tohoto roku nám lektorka poprvé oznámila, že se něco takového chystá. Mi se tahle myšlenka strašně líbila, říkala jsem si, že třeba konečně poznám lidi, které jsem znala jen z lekcí a z vyprávění své známé (viz Jóga –proč ji dělám a jak jsem se k ní dostala). Bohužel jsem tehdy na józe nikoho, kromě ní neznala a ona z časových důvodů jet nemohla. Bylo mi to líto, ale nezbývalo, než se s tím smířit. A pak, skoro 2 týdny po uzavření registrace, mamce volala známá, že tam jede i se svou dcerou (mojí kamarádkou a spolužačkou) a jestli nechci jet s nimi. Samou radostí jsem nevěděla, co dělat dřív. Okamžitě jsem psala lektorce, jestli by to ještě šlo, ale pak mě dostihla ta krutá realita – je 10.4., registrace končila 30.3. to už určitě nepůjde. I když ve mně pořád byla ta malá jiskřička naděje, vědomí, že mi lektorka nenapsala přímo „ne“, postupně jsem se znovu smiřovala s tím, že letos to prostě nevyjde. A pak jsem šla na jógu, kde se mělo všechno rozhodnout. Jenom jsem tam přišla, nestihla pořádně ani pozdravit a… držela jsem v ruce PŘIHLÁŠKU!!! A tím začaly ty nejdelší 3 měsíce v mém životě. Letos jsem asi byla opravdu hodná, protože jsem kromě tohoto Chorvatska jela do Chorvatska ještě i s rodinou. Vrátili jsme se v neděli večer a já tam už v pátek dopoledne mířila znovu! Akorát to mělo jednu drobnou nevýhodu, z prvního Chorvatska si nepamatuju skoro nic, protože jsem pořád myslela jenom na to, jestli si budu kupovat tohle pití, jestli tam bude blízko pekárna, co bych si určitě měla sbalit… Prostě jsem byla myšlenkami pořád někde jinde. A pak to najednou bylo tady! Ten tolik vysněný den přišel!

PÁTEK – 21.7.
A je to tady! S taťkou, ségrou a kufrem stojíme na místě a vyhlížíme ostatní. Z těch, co tam jedou, si tykám vlastně jenom s jednou jogínkou a s lektorkou, jinak je pro mě těch 30 dalších lidí úplně cizích. Od malička jsem byla mamánek a doteď vlastně nechápu, jak to, že jsem byla úplně v pohodě z toho, že mám jet celý den v autobuse (nikdy jsem jím tak daleko nejela) s lidmi, které většinou neznám ani jménem někam, kde vůbec nevím, jaké to bude. Jindy jsem mamce doma, třeba i před lyžákem nebo školou v přírodě, řvala, že nikam nechci, že chci zůstat doma a tak dále. Před autobusem mi pak většinou bývalo špatně od žaludku a museli mě často pár minut přemlouvat, než jsem do něj teda vlezla. A tady? Nic, vůbec nic. I přesto, že lilo jako z konve (což by mi jindy na náladě rozhodně nepřidalo), jsem s úsměvem nastoupila do autobusu a jedem ne?!     A pak, o 45 minut později, teda v 11:45, se autobus konečně rozjel! Dobrodružství může začít! Cesta byla celkem dlouhá, ale mi to vůbec nevadilo, seznámila jsem se tak s půlkou autobusu a celou cestu jsem si moc užívala.
Jo, a abyste neřekli, cestou tam jsem měla rozečtené Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové a, kdo četl Přečteno za červenec tak už to ví, v autobuse jsem zjistila, nejenom, že naše lektorka je má zrovna taky rozečtené, ale že jsme na úplně stejném místě. Schválně mi napište, jestli se vám něco takového taky někdy stalo! :D

Ty pohledy ostatních byly k nezaplacení! :D

Můžu jen doporučit!

SOBOTA – 22.7.
V 7 ráno jsme se konečně dostali až do Podaci a mohli si prohlédnout naše dočasné bydlení. Pak jsme si vzali věci a šli na pláž. Nejdříve jsem si říkala, že je škoda, že se nemůžu nejdříve ubytovat. Nakonec jsem se ale přece jen dočkala a my se dostali na pokoj. Pak jsme zase běželi na pláž a, unavení z cesty, jsme tam více méně celý den prospali. Večer jsme potom měli sraz na střešní terase naší villy, kde nám řekli něco k organizaci – kdy budou snídaně, večeře, kdy bude jóga, jaké jsou možnosti výletů a tak dále. A pak jsme se všichni skočili jenom převléct a šupem na první večeři do nedaleké restaurace. S jídlem to bylo tak, že jsme už do přihlášky psali, jestli chceme polopenzi nebo dietní program (ten měl zajištěné i svačiny a obědy). Já jsem teda měla polopenzi, takže na večeři jsme měli vždycky polévku, hlavní jídlo a ovoce nebo zákusek. Po večeři jsme šli poprvé tak nějak omrknout okolí a zamířili jsme taky na první chorvatskou zmrzlinu!

Villa Jelena - Podaca

Jsme ubytovaní! Náš pokoj

NEDĚLE – 23.7.
A je tady první den v Chorvatsku se vším všudy. Ráno mi budík zvonil už v 6:15, abych se stihla nachystat, a v 6:45 už jsem i s podložkou na jógu mířila na střechu. Myslela jsem si, že bude boj o místa, jak to u nás, ve Sportcentru, občas bývá, ale ranní vstávání asi milujeme všichni stejně. A v 7:00 začala první hodina. Ranní jóga byla taková ta klasická, na kterou jsem zvyklá, takže několik pozdravů slunci, pár rovnovážných pozic (třeba strom), nějaký ten bojovník a na závěr, jako vždycky, šavásana – pozice mrtvolky. V 8 jsme se pomalu odloudali zpátky do pokojů, převlékli se – ta jóga nám dala celkem zabrat! A v 8:40 jsme zamířili na snídani. Dietáři měli nachystané nějaké celozrnné pečivo nebo müsli s jogurtem a my, co jsme měli polopenzi, jsme měli švédské stoly. Po snídani jsme se jenom zašli na pokoj převléct do plavek a hurá na pláž! Měli jsme sice místa krásně ve stínu, ale byla tam doslova hlava na hlavě, super! Odpoledne jsme se rozdělili a já s kamarádkou jsme šly na apartmán dříve než ostatní, asi v 15:30. Smyly jsme ze sebe sůl, naobědvaly se, daly kávu… Já jsem chtěla být na józe zase trochu s předstihem, takže už v 17:15 jsem byla na střeše a kochala se tím úžasným výhledem. Na odpolední józe se nás nakonec sešla tak polovina oproti ránu, ale ničemu to nevadilo. Hodina začala v 17:30 a, i když jsem se jí ze začátku celkem bála (měli jsme slíbené mantrování a yin jógu a já si nebyla jistá, co od toho čekat), byla to opravdu skvělá hodina. Kombinace těch zvuků přírody, lehkého vánku, zapadajícího sluníčka a vyhřátých kachliček vytvářelo naprosto skvělou atmosféru. V 18:30 hodina skončila a my jsme se, ještě trochu zasnění, šli nachystat na večeři. Potom jsme šli omrknout zase trochu okolí a dát si další zmrzlinu. Když jsme přišli, nebylo ještě tak pozdě, takže jsme s kamarádkou vzaly Birelly a šly si na chvíli sednout na pláž.

Jógujeme!

I takhle vypadaly snídaně dietářů

Na tu pláž už by se fakt nevešla skoro ani karimatka...

Obědvala jsem většinou na balkoně - s takovým výhledem

A odpolední jógování

Celý článek by byl moc dlouhý, takže jsem ho musela rozdělit. Tohle je konec první části, na druhou část se dostanete kliknutím sem!