Majdin svět v knihách: Chorvatsko s jógou 2/3

Ahoj, vítám vás u druhé části Chorvatska s jógou! První najdete tady.

PONDĚLÍ – 24.7.
Pondělí nebylo ničím zvláštní – 6:15 zazvonil budík, vstala jsem, nachystala se, 6:45 běžela na jógu, 7:00 jsme začali cvičit, 8:00 se rozešli zpátky do pokojů, 8:45 byla snídaně, potom na pláž, 16:00 z pláže, smýt sůl, naobědvat se, dát kávu se sousedním balkonem, zavolat domů, v 17:15 i s podložkou na střechu, 17:30 – 18:30 jóga, 19:00 večeře, po večeři procházka a pak už na pokoj a spát.

Ranní výhled při jógování

Večerní výhled před jógováním....

... a po něm

ÚTERÝ – 25.7.
Už od našeho sobotního příjezdu nám místní říkali, že v úterý bude pršet, jasně, kecy v kleci, mysleli jsme si. Ráno jsme se normálně sešli v 7:00 na józe a začali cvičit. Neuběhlo snad ani 5 minut a někdo vykřikl, že na něj káplo. Pak se začali přidávat další a další, až se opravdu lehce rozpršelo. Pár lidí to vzdalo a utekli se schovat dovnitř. Nám, kteří to vydrželi, byl dopřán jedinečný zážitek, protože… zkuste si třeba psa hlavou dolů na úplně mokré podložce. Jo, o svůj obličej se budete bát oprávněně :D… Počasí nakonec naštěstí dostalo rozum a ještě před koncem hodiny pršet přestalo. I po snídani ale nebe zůstalo celkem zatažené, takže si někteří z nás řekli, že válení se na pláži už bylo dost a rozhodli jsme se jít na procházku do bývalé Staré Podaci ke kostelu v horách. Sluníčko nás má asi hodně rádo, protože sotva jsme vyšli, mraky se rozpustily a po cestě zrovna moc stínu nebylo, takže jsme od cca 10 do 12 šlapali hezky na přímém slunci. Cestou zpátky jsme se na chvilku ještě stavili na pláži a pak už zase, jako vždycky, smýt sůl, „něco jako oběd“, na střechu, zacvičit a zamantrovat si, na večeři. U večeře se tentokrát měl platit fishpicnic do Drveniku, na který se téměř celý zájezd další den chystal. Když jsem peníze dávala já, pán mi řekl, že mě tam napsanou nemá. Nevěděla jsem, co jiného dělat, tak jsem jen pokrčila rameny s tím, že pojedu příště. A v tu chvíli se od vedlejšího stolu ozvala lektorka a řekla, že já jedu, i kdybych jí měla sedět na klíně. Děkuju, Míšo! Ani nevíš, jak mě to potěšilo! Po večeři zase klasicky na nějakou tu procházku, která se samozřejmě neobešla bez zmrzliny a pak už spát.

S deštěm se každý vypořádal po svém...

To byl náš cíl!

Z menší dálky

Zvládli jsme to! A ten výhled za to stál!

STŘEDA – 26.7.
Ráno bylo tentokrát o dost příjemnější, co se vstávání týče, protože nebyla jóga, takže stačilo, když stihneme snídani v 8:45 (i když ta jóga potom chyběla...). Po ní se část naší plážové party rozhodla, že se radši vzdá přírodního stínu za to, že nebudeme ležet namačkaní jako sardinky. Takže jsme sbalili plážové tašky, já jsem popadla slunečník a šli jsme po promenádě hledat lepší pláž. A našli jsme. Jenom tak 500 metrů od té původní jsme narazili na malinkatou plážičku na přímém slunci, ale hlavně bez lidí! Nějakým zázračným způsobem jsme společnými silami postavili slunečník a šly si s kamarádkami zaplavat, no skončilo to tak, že jsme připlavali až na naši původní pláž, a to jsem si myslela, že nemám výdrž! Potom už jsme se někteří sbalili a vrátili se na apartmán, abychom se nějak nachystali na fishpicnic. Večeře byla opět výborná, ale tentokrát jsem tomu moc nedala, protože jsem věděla, že nás na lodi čeká ryba. Po večeři jsme teda zamířili rovnou dolů, k přístavu, kde se na nás dívali jak na blbečky, protože loď jela až za 50 minut, no co… A teď krátce o tom, jak to vypadalo na lodi. Nastupujeme skoro šipkou, protože jsou vlny a loď nemůže stát u břehu moc dlouho, takže se místo toho vždycky na chvíli vzdálí, pak přiblíží, pak zase vzdálí... Jupí, všichni jsme vevnitř! Co teď? Dole je místa dost, ale my přece chceme výhled! Zamíříme teda nahoru. Nahoře je lidí tolik, že je téměř nemožné se pohnout. Tak asi nic, no. Chvíli tam teda postáváme, ale brzo nás to věčné vrážení přestane bavit, takže lezeme zase dolů. Loď se houpe, většině začíná být lehce špatně, hups. Západ slunce je sice nádherný, ale většina z nás se soustředí spíš na správné dýchání a netrpělivě vyhlíží Drvenik. Hele, přístav! Vysadí nás a prý máme být asi za hodinu zpátky. Fajn, vyskáčeme ven a s naší plážovou partou vyrážíme do víru velkoměsta. Nebo… možná ne tak úplně. Asi tak za půl hodiny máme jedinou osvětlenou ulici v Drveniku projitou, fajn, a co dál? Potkáme nějaké další lidi z našeho zájezdu, prohodíme pár slov a usuzujeme, že nejlepší asi bude ještě jednou omrknout stánky. Zastavujeme se na zmrzlinu, na kterou máme strašnou chuť, ale všichni máme před očima úžasnou cestu tam a taky rybu, která nás cestou zpátky čeká. S kamarádkou si nakonec dáváme jeden kopeček, který dělíme do dvou kornoutků. Potom už někteří z nás zamíří zpátky na loď, jiní se jdou ještě projít do bočních uliček, záhy ale zjišťujeme, že v nich kromě baráků nic není. Nic, ani světla! Zamíříme proto taky zpátky na loď. U našeho stolu už si všichni pochutnávají na rybě, mně s kamarádkou ale stačí jediný oční kontakt a obě okamžitě míříme z lodi, užít si ještě chvíli pevné země. A najednou na nás někdo křičí, jestli patříme k té lodi. Rychle teda běžíme zpátky k nástupnímu můstku a usedáme. U našeho stolu už většina dojídá. Konečně donesou rybu i nám! A… počkat… sakra… ještě nikdy jsem si rybu nemusela „otevřít“ (chápem se?) a vykostit sama, vždycky to za mě někdo udělal. No co, všechno je jednou poprvé… Úspěšně jsem spořádala asi půl ryby a byla jsem najezená k prasknutí. No a co dělat teď? Cestou tam byl výhled na západ slunce doslova kouzelný, ale teď už je taková tma, že nejde ani rozeznat, kde je moře a kde pevnina, smůla, no… A potom už vidíme přístav! Podaca! Jupí! Všichni nadšeně vybíháme z lodi a míříme do pokojů. A pro příště, večerní panorama asi není to pravé…

Pláž jenom pro nás, to je ráj! :D

Ani se nezdá, že jsme plavali tak daleko! (Pro rýpaly, je to orientační!)

Nastupování vypadalo nějak takhle... :D

Nahoře bylo lidí opravdu hodně...

A tady je naše loď v celé své kráse...

ČTVRTEK – 27.7.
Celý den probíhal bez nějakých překvapení, akorát jsme zase šli na naši „novou“ pláž. Po večeři jsme ale tentokrát nešli na procházku a místo toho jsme se všichni (celý zájezd) sešli na střeše, kde jsme dostali grilované bramborové placky a zahráli si bingo. A že neuhádnete, kdo vyhrál hlavní cenu a měl zaškrtanou celou kartičku? :D Pak jsme různě tančili (teda aspoň někteří z nás) a vychutnávali si poslední chvilky bez myšlenek na balení a odjezd.