Recenze: Labyrint: Útěk

Autor: James Dashner

Žánr: sci-fi, fantasy

Rok vydání: 2014

Nakladatelství: YOLI

Počet stran: 360

Obsah:

Když se Thomas probudí ve výtahu je velmi zmatený. Zjišťuje, že si nepamatuje víceméně nic, jen své jméno. Dostane se do místa, kde žije asi 60 chlapců a všichni používají některá slova, která v životě neslyšel, jako čón, flosák, plopák, guty…

Postupně se dozvídá, že se dostal do Placu, středu labyrintu, každý měsíc sem klec přiveze 1 chlapce. Ti původní jsou tam už 2 roky. Naučili se přežít, pěstují si ovoce a zeleninu, chovají zvířata… Vše jim trochu usnadňuje klec, která přiváží každý týden nové zásoby.

Kromě těchto běžných prací jsou mezi chlapci také běžci. Tedy ti, kteří každý den s otevřením bran vybíhají hledat cestu z labyrintu a vracejí se těsně před zavřením. Kdyby totiž zůstali venku přes noc, měli by nulovou šanci na přežití, protože by je dostali rmutové. Velké, ošklivé a neuvěřitelně nebezpečné potvory. Tito rmutové mají několik ostrých ramen, některé připomínají jehly, jiné obrovské kleště.

Den potom, co se Thomas dostane do Placu přiveze klec někoho dalšího. To je něco naprosto neobvyklého a hodně Placerů (=obyvatelů Placu), hlavně těch, které bodnul rmut, z této věci viní právě Toma. A pak přijde další rána, klec přiveze holku. Holka vypadá zpočátku mrtvě, ale pak se probere, vydá ze sebe prapodivný skřek, podá papírek s nápisem „Ona je poslední, úplně.“ a upadne do kómatu. Thomas se navíc nemohl zbavit pocitu, že je mu ta holka povědomá, jako by se znali předtím, než jim někdo vymazal paměť. K tomu všemu mu dívka občas „mluvila v hlavě“.

Pár dní nato [skoro spoiler] se Thomas stane prvním Placerem, který přežil noc v labyrintu [konec skoro spoileru]. A právě probouzející se dívka začne vykřikovat jeho jméno. Placeři se rozdělí na dva tábory, ty, kteří Toma považují za hrdinu a ty, kteří ho mají za zrádce a za špeha Tvůrců labyrintu.

Jak tohle dopadne?!

Styl psaní:

Kniha je psána er-formou, což může být v některých místech lehce matoucí, ale to je fakt jen drobnost. Co se týče jazyka, začátek příběhu byl kvůli speciálním slovům docela zmatený, ale myslím si, že to bylo cílem autora – čtenář se díky tomu daleko rychleji vcítil do Thomase.

Grafika:

Já jsem četla verzi s filmovou obálkou a musím říct, že ta se mi líbí daleko více než původní. Většinou jsem zastánce originálních obálek, všem je jasné, že ta filmová je spíš reklamní tah, ale u Labyrintu se přiznám, že se mi originální obálka opravdu nelíbí. Vnitřek knížky není ničím odlišný od jiných…

Jak jsem ke knize přišla?

Už dlouho jsem si ji chtěla přečíst a když jsem zjistila, že 18.12. bude v televizi film, rozhodla jsem se. Takže když jsem ji pak v knihovně objevila, volba byla jasná…

Názor:

Ze začátku jsem se do knížky nemohla úplně začíst, připadalo mi to všechno strašně zmatené, ale když jsem překonala tu počáteční nevoli tak už to šlo samo a nakonec jsem ji zvládla za 4 dny, což je u mě docela úspěch (trochu tomu pomohlo, že jsem celý týden ležela s virózou doma…). Thomas a Chuck mi celkem přirostli k srdci, takže jistá událost na konci mě opravdu nenadchla…

Rozhodně vám ji doporučuji!

Hodnocení: 8/10

 Profil knihy na ČBDB