úterý 5. prosince 2017

Recenze: Zázrak




Autor: Emma Donoghue

Žánr: román      

Rok vydání: 2017

Nakladatelství: Knižní klub

Počet stran: 304




Obsah:
19. století, Irsko, venkov. Období, kdy po světě chodí doslova miliony ortodoxních křesťanů. Stejné je to i v jednom z nejzapadlejších koutů Irska, kde se obyvatelé mohou navíc už 4 měsíce těšit naprosté senzaci. Žije zde totiž dvanáctiletá Anna, která údajně už 4 měsíce nespolkla více, než pár lžiček vody denně. Potom, co se její příběh dostal i do novin, má návštěvy prakticky z celého světa. Všichni chtějí vidět ten Boží zázrak… Ale je to pravda, nebo podvod? Odpovědí na tuto otázku je pověřena mladá ošetřovatelka Lib Wrightová, která má Annu hlídat, aby tak mohla potvrdit, jestli skutečně nic nejí. Při prvním setkání a pohledu na zcela zdravou a veselou holčičku, je Lib jasné, že se jedná o podvod. Ale kdo za ním stojí? Matka? Otec? Celá vesnice? Lib navíc nepřestává překvapovat neuvěřitelná pověrčivost a fatalita místních.
Zaujalo vás to? Kliknutím sem zjistíte, kde tuhle knížku seženete nejlevněji!


Styl psaní:
Styl psaní je jiný, než u knížek, které běžně čtu. (No Majdo, kdo by to čekal, když čteš hlavně YA, že jo?) Ale byl mi moc příjemný.

Grafika:
Obálka je nádherná a podle mě naprosto perfektní na pochmurné podzimní dny.

Jak jsem se ke knize dostala?
Knížku jsem si koupila o prázdninách v opavském Neoluxoru, kam jsme s Niky (nicolasdiarycz.blogspot.cz) zašly.

Názor:
Příběh na podzim jak stvořený! Deštivé, pochmurné Irsko okořeněné životem ve velmi chabých poměrech panujících na venkově v 19. století. Strašně se mi líbil ten náboženský podtext, kterého bylo v knížce požehnaně. Díky tomu se totiž celý příběh dostal do trochu jiné dimenze a čtenář tak mohl sledovat způsob myšlení těchto ortodoxních křesťanů. Děj byl na mě malinko pomalejší, než mám ráda, ale šlo si na to zvyknout. Co se týče postav tak Annu jsem si naprosto zamilovala. Milá, na tehdejší dobu určitě bystrá malá holčička. Nevím proč, ale připomínala mi Liesel Memingerovou ze Zlodějky knih. Lib Wrightová byla taky fajn, ale chvilku mi trvalo, než jsem si ji oblíbila. Bylo to hlavně tím, že mě rozčilovalo, jak neustále zdůrazňovala, že se jedná o podvod. Na zbylé postavy jsem si nějak nedokázala udělat názor.
A ještě bych chtěla vytknout délku kapitol. Ta nejkratší měla totiž asi 50 stránek a to je na mě prostě opravdu moc…
Každopádně knížku určitě doporučuju, protože za přečtení rozhodně stojí!


Hodnocení: 9,8/10

2 komentáře:

  1. O knížce slyším prvně a vypadá super. Děkuju za tip. Nalákala jsi mě. Mám hrozně ráda knihy z 19.století. Všeobecně od Anglie po Rusko, prostě mě to děsně baví. Venkov, město, cokoliv. Tohle vypadá jako něco pro mě! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeee, tak to mám radost! :) Dej pak vědět, jak se ti líbila! :) :)

      Vymazat

Každý komentář mi dělá obrovskou radost a moc za všechny děkuji! :)