Povinná četba: Zrádné srdce - Edgar Allan Poe

SPOILERY SE TO JEN HEMŽÍ!!!

ZRÁDNÉ SRDCE (ich-forma, jméno hrdiny není uvedeno)

Hrdinu dráždilo modré supí oko starce, když se na hrdinu upřelo tuhla mu krev v žilách. Chtěl ho proto zabít a zbavit se tak oka. Týden před vraždou k němu každý den o půlnoci chodil, nejdříve pomalu otevřel dveře, strčil tam svítilnu, pak hlavu a svítilnu otevřel tak, aby paprsek ozářil oko. To bylo ale vždy zavřené. Každé ráno si s ním pak povídal a ptal se jaká byla noc. Osmou noc, když zase otevíral dveře ("minutová ručička se hýbe rychleji než moje ruka"), se zachechtal svému důvtipu. Stařec to asi zaslechl, protože se pohnul. Když se potom hrdina chystal otevřít svítilnu sklouzl mu po ní prst a stařec se posadil. Hodinu seděl na svém lůžku a vydal ze sebe jediný smrtelný sten. Smrt mu dala tušit, že v místnosti není sám, hrdina se odhodlal a rozsvítil malinko svítilnu. Paprsek dopadl na supí oko, to bylo otevřené. Protože měl hrdina zbystřené smysly, slyšel tlukot starcova srdce (přirovnával ho k hodinkám zabalených do bavlnky), ten pořád zrychloval a sílil a to hrdinu dráždilo. A pak najednou starcova hodina udeřila, hrdina zařval, otevřel svítilnu dokořán, skočil do místnosti, strhl starce na zem a převrátil na něj postel. Tlukot pomalu ustával až se úplně zastavil. Hrdina tělo rozsekal, odřízl mu hlavu, ruce i nohy. Vytrhal z podlahy 3 prkna, všechno tam uložil a prkna vrátil zpátky. Nemusel nic omývat, protože všechna krev ze sekání stekla do džberu. Když ve 4 ráno skončil, někdo bušil na dveře. S lehkým srdcem šel otevřít. Byli to 3 komisaři. Soused prý slyšel výkřik tak jeli prohledat dům. Hrdina jim řekl, že je stařec na venkově, provedl je po domě a ve starcově pokoji všechny usadil, sám si dal křeslo přímo nad mrtvolu. Komisaři byli spokojeni, všichni si povídali, ale pak začal hrdina blednout, rozbolela ho hlava a začalo mu zvonit v uších. Chtěl, aby komisaři odešli. Zvonění sílilo a hrdina si uvědomil, že to není v jeho uších. Znělo jako hodinky zabalené do bavlnky. Začal zvedat hlas, dupat po místnosti, ale zvonění stále sílilo. Nejdříve si myslel, že to komisaři neslyší, pak si ale řekl, že se jen posmívají jeho šílenství. Nakonec už to nevydržel a ke všemu se přiznal. Celý příběh navíc provází hrdinovo neustálé obhajování, že není šílenec.

Povinná četba: Skokan - Edgar Allan Poe

SPOILERY SE TO JEN HEMŽÍ!!!

SKOKAN (er-forma)

Král miloval žertování jako nikdo jiný. Byl mohutný, tělnatý a tlustý, stejně jako jeho 7 ministrů. Těm všem se více líbilo, když někdo někomu něco udělal než řekl. Měl svého šaška, Skokana, který byl trpaslík a mrzák - pro krále 3v1. Skokan se mu říkalo proto, že kvůli svému hendikepu nechodil, ale dělal něco mezi plazením a skákáním. Pocházel z barbarské země, ze které byl spolu s trpaslicí Tripettou unesen a poslán králi jako dar. Tripetta byla skvělá tanečnice a, vlivem osudu, byla se Skokanem velká kamarádka a protože byla na rozdíl od něj oblíbená, nebála se využít toho v jeho prospěch. Jednou král pořádal maškarní ples a on ani ministři nevěděli za co jít. Zavolali si proto Skokana a Tripettu, aby jim pomohli. Když se k ničemu neměli donutil král Skokana vypít sklenici vína, protože věděl, že je po něm zuřivý (u toho se král náramně bavil). Když ho pořád nic nenapadalo nutil ho pít další, ale Tripetta se ho zastala. Král ji za to odmrštil a chrstl jí pohár do obličeje. A vtom to Skokana napadlo. Vylíčil svůj nápad králi, tedy, že budou hrát "Osm spoutaných orangutanů" - navlékl je do úzkých trikotů, potřel dehtem a na ten nanesl len. Pak je všechny omotal řetězem a ten ještě přetáhl uprostřed. O půlnoci vešli král a ministři do sálu, okamžitě propukla panika a zmatek, přesně jak Skokan sliboval. Uprostřed sálu běžně visel lustr, ten večer ho ale Skokan nechal sundat. V nastalém zmatku si nikdo nevšiml, že se dolů snáší řetěz s hákem. Když byl dost nízko, Skokan na hák pověsil střed "orangutanů". Řetěz se zvedl a všech osm osob se nalepilo na sebe čely k sobě. Skokan vyskočil a vyšplhal po řetězu nad hlavy všech. Řetěz vyjel ještě o něco výš a všichni se ocitli ve vzduchu. Skokan s pochodní v ruce dělal, že zjišťuje, kdo to je. Vykřikl, že už to ví a přitom dal pochodeň omylem moc blízko králi. Hořlavost lnu a dehtu už zařídila zbytek. Skokan pak akorát dodal, že to je král a jeho 7 ministrů, kteří se nebojí udeřit dívku a posmívat se nemohoucím. Potom spolu s Tripettou utekli zpět do vlasti.

Povinná četba: Maska červené smrti - Edgar Allan Poe

SPOILERY SE TO JEN HEMŽÍ!!!

MASKA ČERVENÉ SMRTI* (ich-forma)

Zemi pustoší "červená smrt" (morová epidemie prudší než kterákoli předtím - smrt přichází do 30 minut; postižený má pronikavé bolesti a mrákoty, prudce krvácí z pórů, následně se po těle a hlavně na tváři objeví šarlatové skvrny a... konec).

Princ Prospero si vybral 1000 zdravých a veselých občanů (rytířů, komediantů, baletek...) a schoval se s nimi za vysoké zdi mohutného kláštera. Nechal zatavit závory, aby se někdo nepokusil rozšířit do kláštera nákazu. Pátý nebo šestý měsíc po této izolaci pořádal princ maškarní ples. Ten se konal v sedmi komnatách (modrá, purpurová, zelená, oranžová, bílá, fialová a černá). Uprostřed každé stěny bylo okno z malovaného skla v barvě pokoje (krom černého - šarlatově rudá okna jako krev), které vedlo na chodbu. Ta se táhla podél všech pokojů a před každým oknem stála trojnožka s rozpáleným uhlím. V pokojích samotných žádné světlo nebylo. V černém pokoji stály ebenové hodiny a když každou hodinu odbíjely všechno se na okamžik zastavilo. Když odbíjely půlnoc (tedy 12x) bylo to dostatečně dlouho, aby si všichni uvědomili, že je mezi nimi někdo nový. Byla to vysoká, vychrtlá postava v pohřebním hávu s obličejem mrtvoly. To by samo o sobě ještě tolik nevadilo, ale onen háv byl potřísněný krví a na tvářích měla šarlatové skvrny. Byla to maska Červené smrti. Když si toho princ všiml, postava nejdříve vypadala, že jde k němu, pak ho ale minula a šla stále dál. Princ se za ní rozběhl s dýkou v ruce, ozvala se rána a princ padl mrtvý k zemi. Ostatní jako by se probrali z transu, vrhli se na postavu a chtěli jí masku strhnout. Když se jí však dotkli zjistili, že je nehmotná. Byla to Červená smrt. Jeden po druhém umírali, s výdechem toho posledního vyhaslo uhlí, hodiny se zastavily a Červená smrt rozprostřela svou bezmeznou moc.

Povinná četba: Jáma a kyvadlo - Edgar Allan Poe

SPOILERY SE TO JEN HEMŽÍ!!!

JÁMA A KYVADLO (ich-forma, jméno hlavního hrdiny není uvedeno)

Hlavní hrdina je odsouzen na smrt. Příběh se odehrává v Toledu a začíná v momentě, kdy ho přestanou mučit - padá k zemi a ztrácí vědomí. Přemítá, jestli je možné ztratit vědomí úplně. Podle něj je to nemožné, tvrdí, že ani po smrti nedosáhneme úplné ztráty vědomí. Pak na chvíli vnímá jen to, že žije. Poté chvilkama vnímá pohyb a zvuk a bojí se otevřít oči, protože má strach, že nic neuvidí. Když sebere odvahu a oči otevře jeho strach se naplní, vidí jen tmu. Na chvilku ho napadne, že je opravdu mrtvý, to po chvíli vyloučí a smíří se s tím, že je v "čekárně na smrt". Rozhodne se zjistit velikost cely, po chvíli ale vyčerpáním upadne a usne, když se probudí pokračuje dál a dojde k názoru, že obvod jeho cely je asi 50 yardů. Chce zjistit také jeho úhlopříčku, po pár krocích se mu ale pod nohy zaplete jeho oděv a on spadne. V tu chvíli si uvědomí, že se o podlahu opírá bradou, ale čelem ne. Nahmatá okraj díry, kousek odlomí a hodí dolů, aby zjistil jak je hluboká. Právě o chlup unikl smrti - v jeho cele je nejspíš několik hlubokých děr. Rozhodne se proto zůstat u stěny, kde opět usne. Když se probere je v cele trochu světla a on sám je připoután k pryčně, má volnou jen hlavu a levou ruku. Rozhlédne se po místnosti a zjistí, že po obvodu nemá 50, ale jen 25 yardů (když usnul neuvědomil si po které ruce má zeď, takže ji po probuzení obešel se zdí po druhé ruce). Stěny nejsou z kamene, jak si myslel, ale z kovových plátů a jsou pokresleny hrůznými mnišskými motivy. Celá místnost má tvar čtverce a přímo uprostřed je v podlaze jediná obrovská díra. Na stropě ho zaujme malůvka postavy Času, ta v ruce drží kyvadlo (nenamalované, skutečné), které se pomalu hýbe přímo nad ním. Po nějaké době si všimne, že se kyvadlo houpe více, rychleji a taky je níže navíc zjistí, že je zakončeno srpkem, podle lesku, ostrým jako břitva. Všude kolem jsou krysy, které mu kradou to málo jídla, které dostává. Trýznitelé tak nejspíš ví, že pádem do jámy ho nezabijí. Po několika dnech už je kyvadlo tak nízko, že ho ovívá. Pak opět omdlí, ale neví na jak dlouho, každopádně, když se probudí, je kyvadlo ve stejné výšce. Začíná z toho šílet, přemýšlí, jaký zvuk kyvadlo vydá až se mu zakousne do těla. Teď už zbývá jen posledních pár kmitů než se to dozví, když najednou dostane nápad. Potře si pouta masem a znehybní. Krysy se nejprve zdráhají, pak se ale odhodlají a celé hromady mu najednou překusují pouta. Právě ve chvíli, kdy mu kyvadlo přeřízne oděv ho krysy osvobodí. Prozatím je volný! Jenže ve chvíli, kdy sleze z pryčny se kyvadlo zastaví a začne stoupat vzhůru. Začíná přemýšlet jak utéct, zjistí, že podlaha a stěny jsou od sebe odděleny, ale tudy cesta nepovede. Najednou mu začnou všechny malůvky ve zdech připadat podivně skutečné. Snaží se přemluvit, že tomu tak není. A pak mu dojde proč to tak působí, všechny stěny teď doslova žhnou, to bude nejspíš další způsob trýznitelů, jak ho zabít. A teď se navíc z místnosti stává kosočtverec a stále se zužuje - chtějí ho zahnat do jámy! Ve chvíli, kdy už do ní padá ho zachytí ruka generála Lasalla, francouzská armáda vstoupila do Toleda - inkvizice je v rukou svých nepřátel.

Povinná četba: Černý kocour - Edgar Allan Poe

SPOILERY SE TO JEN HEMŽÍ!!!!

ČERNÝ KOCOUR (ich-forma, jméno hlavního hrdiny není uvedeno)

Jako malý hlavní hrdina miloval zvířata, ještě když si našel ženu byla zvířata jeho největší vášní. Měli ptáky, zlaté rybky, králíky, psa a černého kocoura Pluta, ten byl hrdinův nejoblíbenější a všude chodil s ním. Po čase ale začal holdovat alkoholu, stával se mrzutější, bezohlednější, byl hrubý k ženě, ubližoval zvířatům (jediný, který se tomu zatím vyhýbal byl Pluto). Pak začal mít dojem, že se mu Pluto vyhýbá a tak, jednou, když v noci přišel posilněn domů, chytil Pluta, který ho ze strachu pokousal do ruky. To ho tak rozzuřilo, že vytáhl z kapsy nůž a vydloubl Plutovi oko. Ráno za to sice cítil výčitky, ty ale rychle utopil ve víně. Přepadla ho Zvrácenost (dělal to jen proto, že věděl, že to dělat nemá). Ta dovršila jeho pád a on se utápěl v neovladatelné touze ubližovat, proto Pluta v zahradě souseda se slzami v očích oběsil. Ten den v noci hořelo a všechno kromě jedné stěny lehlo popelem. Na stěně byl otisk kočky s provazem kolem krku (někdo ho nejspíš prohodil oknem, aby je upozornil, že hoří). Po několika měsících ho přemohla lítost a začal se v krčmách poohlížet po jiném kocourovi. Až ho jednou našel, byl černý a od Pluta se lišil jen tím, že měl na hrudi rozmazanou bílou skvrnu. Další den ráno zjistil, že kocourovi, stejně jako Plutovi, chybí jedno oko. Nejdříve z něj byl nadšený, pak se mu ale začal protivit (i proto, že rozmazaná skvrna začala dostávat pevné okraje až se z ní stala šibenice). Hlavní hrdina se mu snažil vyhýbat a, i když chtěl, vzpomínky a strach mu nedovolily kocoura týrat. Začal mít noční můry, kocour ho pronásledoval ve dne v noci. Svou náladu si vybíjel na ženě. Jednou šli s ženou do sklepa a když proběhl kocour, málem hlavního hrdinu porazil. To ho natolik rozzuřilo, že vzal sekeru a chtěl to s ním skoncovat, ale žena ho zastavila. Vytrhl se jí a rozsekl jí hlavu. Rozhodl se mrtvolu zazdít ve sklepě. Když bylo vše hotovo chtěl konečně dostat i kocoura, ten ale asi dostal takový strach, že utekl. Čtvrtý den po vraždě přišli policisté na domovní prohlídku, vše bylo v pořádku, ale hlavní hrdina, posedlý chvástavostí, zabušil na stěnu za kterou se skrývala mrtvola. A najednou se ozvalo pronikavé mňoukání - kocour tam byl zazděný s ní a teď ho prozradil. Celý příběh se odehrává den před naplněním rozsudku smrti.