Recenze: Bez šance

Autor: Neal Shusterman

Žánr: YA, sci-fi, fantasy

Rok vydání: 2016

Nakladatelství: Knižní klub

Počet stran: 304

Obsah:

V tomto světě mohou rodiče své nechtěné syny a dcery mezi jejich 13. a 18. rokem poslat na rozpojení. To je proces, při kterém člověk sice nezemře, ale je rozděleno na jednotlivé části, které pak slouží k transplantacím. Využito je úplně vše – končetiny, orgány, ale i oči, uši, části mozku, zkrátka vše. Občas se stane, že některý budoucí rozpojenec uteče, ale zpravidla bývá velmi často chycen. O totéž se pokusí i naši tři hrdinové. Connor, kterého na rozpojení posílají přímo rodiče. Risa, která je obětí nízkých rozpočtů ve státních domovech. A Levi, odmala vychován jako božská oběť. Tyto tři osud svede dohromady a společně se pokusí přežít až do svých osmnáctin, kdy budou povinnosti rozpojení oficiálně zbaveni.

Zaujala vás tato kniha? Kde ji seženete nejlevněji zjistíte tady!

Styl psaní:

Tohle byla první knížka, kterou jsem od Neala Shustermana četla, ale rozhodně ne poslední. Knížka byla neskutečně čtivá, napínavá do posledního řádku. Navíc jsem hlavně ze začátku hodně cítila, že to psal muž, což pro mě byla vítaná informace.

Délka kapitol:

Knížka je členěna do sedmi částí a 69 kapitol. Kapitoly mají do deseti stránek, některé ale třeba jen půl stránky.

Grafika:

Obálka je opravdu velmi povedená. Vevnitř je knížka jednoduchá, ale krásná.

Jak jsem se ke knize dostala?

Knížku jsem zaregistrovala už když vyšla. Tehdy jsem jí ale nevěnovala pozornost a časem na ni úplně zapomněla. Znovu jsem ji objevila až díky Míši z Radši knihu, která dělala „záchrannou akci“, aby byl vydán i druhý díl. Rozhodla jsem se ji tedy zkusit a Míši tímto moc moc děkuji.

Názor:

Tak tohle byla jízda! Tahle knížka vás zaujme už při čtení prvních stránek, které se vlastně ještě ani tak úplně netýkají příběhu, a pustí až po posledním slově.
Postavy, místa i dějová linka jsou naprosto skvěle vykresleny, a k tomu je tam ještě něco, co zajistí, že vám tato knížka nedá spát ani po dočtení.

Doufám, že mě za to nikdo neukamenuje, ale osobně se mi líbil konec, jaký byl a do dalšího dílu už se nejspíš nebudu pouštět ani, kdyby v češtině vyšel…
Byla prostě skvělá, čtivá, napínavá, dojemná i originální. I když už to je pár dní od dočtení, já stále nenacházím ta správná slova, kterými bych knížku měla popsat.

Řeknu vám jen jediné, tohle je knížka, kterou si prostě chcete přečíst.

Hodnocení: 10/10