Báseň o Cinder

Chensie a Wish ze Světa mezi řádky
vydaly výzvu, je to pár měsíců zpátky.
Ve výzvě je spousta úkolů,
zapojilo se hodně knihomolů.

I já mezi knihomoly patřím,

své pocity o Cinder teď básní vyjádřím.
Je to úkol za 10 přečtených knih,
Cinder byla jednou z nich.

Předchozí dva úkoly mám splněny,
na Instagramu můžou být viděny.
Teď už se ale pěkně usaďte
a taky se dobře nalaďte.

Pohádka o dívce jménem Popelka,
to už je dnes klasika převelká.
Co se ale může stát,
když se někdo rozhodne kov do těla jí dát?

Že je to zvláštní?
Však počkejte, budete šťastní!
Marissa to totiž umí,
čtenáři pak jenom čumí!

Geniální příběh stvořila,
jak kdyby sci-fi do Popelky patřila.
Cinder jako postava je senzační,
po troše úcty nelační.

Na svůj osud nenadává,
u macechy je téměř bezprává.

Pak se to jednoho dne stane,
princ osloví ji „Dobrý den, občane.
Linh Cinder někde tady měl by být,
prý svůj stánek v okolí mít.
Mohl by mi prosím androida opravit?
Snad stačí jen dotáhnout závit.“

Cinder se zdvořile usmála,
ruku v rukavici na pozdrav podala
„Těší mě, Linh Cinder, jméno mé.“
„Vy, že jste slavná mechanička? To snad ne!“

Cinder hlavu k zemi sklopila,
očima po podlaze bloudila.
Princ si uvědomil chybu svou,
oni chlapi takoví občas jsou.

Omluvil se, vysvětlil problém,
Cinder to přijala v dobrém.
Problém se pokusí zvládnout,
nenechá androida chřadnout.

Více tady nebudu psát,
ten kdo to nečetl by mě pak nemusel mít rád.
Doufám, že se vám líbí básnička,
není zrovna kratičká.

Klidně mi dolů něco napište,
uděláte mi velkou radost, to si pište!