středa 29. března 2017

Recenze se spoilery - Muž jménem Ove

Ahoj, vítám vás u úplně nového typu článků. Na tento typ mě navedla jedna kanadská booktuberka.
Jak už název napovídá, půjde o recenzi se spoilery. Tedy o to, že vám tady popíšu svůj názor na ty části knihy, které jsem musela z klasické recenze vynechat, abych neprozradila více než je zdrávo. Tady se naopak vůbec nebudu ohlížet po nějakých spoilerech, protože je to určeno především lidem, kteří už knížku četli. Nevím totiž, jak vy, ale mně se už nejednou stalo, že jsem si přečetla nějakou recenzi a zajímal mě autorův názor na tu a tamtu situaci. V komentářích jsem se samozřejmě ptát nemohla, takže jsem měla smůlu. A přesně proto je tady teď tenhle článek.
Dost zdržování, jdeme na to! Tentokrát se budu věnovat Muži jménem Ove od Frederika Backmana. Recenzi BEZ spoilerů jste si mohli přečíst už v pondělí (nebo můžete kliknout tady).

Musím říct, že do deváté kapitoly se mi knížka víceméně nelíbila, ale překonala jsem to a okolo té deváté kapitoly, kdy se mi potvrdily dřívější předtuchy a sice, že za Sonjou nechodí do nemocnice, ale na hřbitov se už knížka četla sama. Přesně si pamatuju, co se mi v tu chvíli honilo hlavou. Zůstala jsem jen tak sedět na posteli a hlavou mi běžela jediná myšlenka. Sakra, to je vlastně strašně smutná knížka… Vzpomínám si, že jsem se tehdy Ovemu skoro omlouvala za to, jak jsem ho ze začátku neměla ráda. A co v tu chvíli běželo hlavou vám?
Další, co mi knížku připoutalo před očima byly všechny ty pokusy o sebevraždu. Vždycky, když se o to pokusil znovu, nevěděla jsem, jestli mu přát ať se konečně dostane nahoru za Sonjou, nebo ať mu něco zmaří plány a on tak bude muset zase trochu poodkrýt tu svou obětavou stránku. Chvilkama jsem až žasla, že opravdu zase vymyslel nový způsob. Vždyť jaké způsoby to byly? Nejdříve se chtěl oběsit, potom se chtěl předávkovat, následovalo udušení se výfukovými plyny a nakonec skok pod koleje do toho to několikrát vypadalo, že mu z tohoto světa pomůže infarkt, ale nakonec umřel asi tím nejkrásnějším způsobem. Prostě se ráno neprobudil. A co si o této části myslíte vy?
A poslední, co bych v tomto článku chtěla zmínit, je epilog. V poslední kapitole, kde už to vypadalo, že příčinou Oveho smrti opravdu bude infarkt, jsem to musela dlouho rozdýchávat. Celou dobu jsem si říkala, že teď prostě nemůže umřít, ne potom, co dcerky Parvaneh konečně dostaly dědečka. Na konci té kapitoly jsem si opravdu viditelně oddychla. A pak přišel samotný epilog. Strašně se mi líbilo, jakým stylem byl napsaný, i když vlastně nedokážu říct proč. U odstavce, kdy si Parvaneh uvědomila, že je něco špatně, mi začaly téct slzy a brečela jsem ještě i po dočtení knížky. Když našli ty Oveho instrukce, to bylo tak krásné… Jako by jim chtěl ještě naposledy vynadat a pak už se nejspíš opravdu vydat za Sonjou.
Když jsem si teď, kvůli tomuhle článku, procházela znovu některé stránky v knize, zase se mě zmocnil ten smutný pocit, že Ove už tu s námi není. Podle některých je ten konec až příliš emotivní, podle mě je naprosto skvělý, protože přesně takový by si ho Ove za svůj život zasloužil.
A co vy? Která část vám v knize přišla nejlepší? Taky jste na konci brečeli nebo jsem jen taková citlivka?

Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů váš názor na knížku i samotný článek.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý komentář mi dělá obrovskou radost a moc za všechny děkuji! :)