ZRÁDNÉ SRDCE (ich-forma, jméno hrdiny není uvedeno)
Hrdinu dráždilo modré supí oko starce, když se na hrdinu upřelo tuhla mu krev v žilách. Chtěl ho proto zabít a zbavit se tak oka. Týden před vraždou k němu každý den o půlnoci chodil, nejdříve pomalu otevřel dveře, strčil tam svítilnu, pak hlavu a svítilnu otevřel tak, aby paprsek ozářil oko. To bylo ale vždy zavřené. Každé ráno si s ním pak povídal a ptal se jaká byla noc. Osmou noc, když zase otevíral dveře ("minutová ručička se hýbe rychleji než moje ruka"), se zachechtal svému důvtipu. Stařec to asi zaslechl, protože se pohnul. Když se potom hrdina chystal otevřít svítilnu sklouzl mu po ní prst a stařec se posadil. Hodinu seděl na svém lůžku a vydal ze sebe jediný smrtelný sten. Smrt mu dala tušit, že v místnosti není sám, hrdina se odhodlal a rozsvítil malinko svítilnu. Paprsek dopadl na supí oko, to bylo otevřené. Protože měl hrdina zbystřené smysly, slyšel tlukot starcova srdce (přirovnával ho k hodinkám zabalených do bavlnky), ten pořád zrychloval a sílil a to hrdinu dráždilo. A pak najednou starcova hodina udeřila, hrdina zařval, otevřel svítilnu dokořán, skočil do místnosti, strhl starce na zem a převrátil na něj postel. Tlukot pomalu ustával až se úplně zastavil. Hrdina tělo rozsekal, odřízl mu hlavu, ruce i nohy. Vytrhal z podlahy 3 prkna, všechno tam uložil a prkna vrátil zpátky. Nemusel nic omývat, protože všechna krev ze sekání stekla do džberu. Když ve 4 ráno skončil, někdo bušil na dveře. S lehkým srdcem šel otevřít. Byli to 3 komisaři. Soused prý slyšel výkřik tak jeli prohledat dům. Hrdina jim řekl, že je stařec na venkově, provedl je po domě a ve starcově pokoji všechny usadil, sám si dal křeslo přímo nad mrtvolu. Komisaři byli spokojeni, všichni si povídali, ale pak začal hrdina blednout, rozbolela ho hlava a začalo mu zvonit v uších. Chtěl, aby komisaři odešli. Zvonění sílilo a hrdina si uvědomil, že to není v jeho uších. Znělo jako hodinky zabalené do bavlnky. Začal zvedat hlas, dupat po místnosti, ale zvonění stále sílilo. Nejdříve si myslel, že to komisaři neslyší, pak si ale řekl, že se jen posmívají jeho šílenství. Nakonec už to nevydržel a ke všemu se přiznal. Celý příběh navíc provází hrdinovo neustálé obhajování, že není šílenec.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář mi dělá obrovskou radost a moc za všechny děkuji! :)