Žánr: Sci-fi, fantasy, divadelní hra
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Albatros
Počet stran: 424
Postavy:
Albus Severus Potter – syn Harryho Pottera a Ginny Weaslyové
James a Lily Potterovi –
další Harryho děti (v příběhu je o nich jen velmi málo zmínek)
Scorpius Malfoy –
syn Draca Malfoye a Astorie
Rose a Hugo
Weaslyovi-Grangerovi – děti Rona a Hermiony
Delphini Diggoryová –
údajná neteř Amose Diggoryho
Tohle
jsou ty nejdůležitější postavy, které dějem zamíchaly, ale samozřejmě to nejsou
všichni!
Obsah:
Albus
se zrovna chystá poprvé do Bradavic. Jeho starší bratr James ho všemožně děsí,
jak už to tak bývá a Albus je opravdu vystrašený. Co když se nedostane do
Nebelvíru? Co když skončí třeba ve Zmijozelu? Na nádraží se seznámí se
Scorpiusem, synem Draca, o kterém kolují zvěsti, že je synem samotného Pána
zla.
Při
zařazování se naplní Albusovy nejtemnější obavy a Moudrý klobouk ho pošle do
Zmijozelu. To ho moc nepotěší, ale Scorpius je štěstím bez sebe. Z těch dvou
se stanou nejlepší přátelé.
O
pár let později Albus vyslechne rozhovor mezi Harrym a Amosem Diggorym. Amos po
Harrym chce, aby pomocí obraceče času zachránil Cedrika, protože umřel přece
jen proto, že na tom hřbitově byl přespočet. Umřel kvůli Harrymu. To Harry
odmítne. V tu chvíli se za Albusem objeví Delphi, Amosova neteř a
ošetřovatelka. Skamarádí se s Albusem a pozve ho do ošetřovatelského domu.
A
tak Albus cestou do Bradavic ze spěšného vlaku vyskočí spolu se Scorpiusem. S Delphi
pak vezmou věci do vlastních rukou a rozhodnou se najít obraceč.
A
co se stane potom? Jak jejich zásahy v minulosti změní přítomnost? A je
Delphi skutečně neteř, za kterou se vydává?
Můj názor:
Knížku
jsem přečetla během jednoho dne, protože je psaná formou scénáře.
Na
jednu stranu se mi knížka líbila. Bylo hezké znovu se ponořit do světa čar a
kouzel, pozorovat všechny staré kamarády v roli rodičů.
Ale
na druhou stranu… Forma scénáře jí podle mě moc nesvědčí. Na knížkách Harryho
jsem měla ráda, krom jiného, mistrovské popisy Rowlingové. To, jak dokázala
dostat na papír jejich myšlenky, pocity… Samozřejmě chápu, že na divadelní
prkna to dostat nejde, ale i tak.
Samotný
děj je taky oproti starému Harrymu takový nemastný neslaný.
Podtrženo,
sečteno, kdyby se o tom nemluvilo jako o osmém dílu Harryho, řekla bych, že to
byla lehce nadprůměrná knížka. Protože se o ní ale mluví jako o „osmém dílu
Harryho“ myslím si, že je celkem podprůměrná. Prostě se přikláním k názoru,
že je to spíš taková hodně dobrá fanfikce.
Hodnocení: 4,5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář mi dělá obrovskou radost a moc za všechny děkuji! :)