Recenze: Spoločenstvo - Zrod vlčej bojovníčky

Autor: Laura Ensi

Žánr: YA fantasy

Rok vydání: 2018

Nakladatelství: Maxim

Počet stran: 256

Obsah:

Příběh Spoločenstva se, na rozdíl od drtivé většiny fantasy knížek, odehrává v úplně obyčejném světě, kde obyčejní teenageři chodí do obyčejných škol. Kromě běžných lidí jsou zde ale i jiní, členové Spoločenstva. Ti se dělí do tří skupin, Havrani, Myši a Vlci. Všichni zástupci kterékoli skupiny Spoločenstva mají společný zejména život do sedmnácti let. Do té doby mají všichni stejné šedé oči a to, do které skupiny patří, navzájem rozeznají jen podle chování. V sedmnácti je ale čeká „zařazení“, rituál, ze kterého vyjdou jako plnohodnotní jedinci konkrétní skupiny. Zpravidla té, ve které se narodili, ale existují i výjimky. A na základě toho se jim změní i barva očí.
Naše hlavní hrdinka, sedmnáctiletá brigádnice v knihovně Raine Zair, patří k Myším. Skupině, která se vyznačuje chudobou a zkrátka tím, že se chovají „jako šedé myšky“. Poslední dny ale Raine nemůže spát, ví, že už je to blízko, už brzo se dozví, jestli bude přeřazena, nebo zůstane i nadále u Myší. A pak přijde den D. Raine z toho vyjde nejen jako Vlčice, ale rovnou jako Alfa Vlčice. Čeká ji tedy výběr partnera a vedení smečky. Stala se nejdůležitější postavou Vlčí skupiny. Jak se s tímto osudem popere?

Styl psaní:

Když jsem se k této knize dostala, byla jsem celkem rozpačitá. Na jednu stranu je knížka slovensky, což mě celkem děsilo, na druhou mě ale právě toto strašně přitahovalo. Taková ta touha postavit se „výzvě“… Naštěstí opravdu vyhrála možnost číslo dvě a slovenština pro mě nebyla nejmenší překážkou. Navíc je knížka psaná čtivě, a i když v ní třeba není tolik té šíííílenééé fantasyovské akce (jakože jo, je jí tam dost, ale není hned od začátku), nutila pokračovat ve čtení. Styl psaní je tedy ve zkratce opravdu čtivý a k tomu v dosti místech nutí k takovému tomu super culení se.

Délka kapitol:

Většinou jen 2-3 stránky – ideální do autobusu, metra a podobně!

Grafika aneb jak jsem se ke knize dostala?

Pro tentokrát jsem se rozhodla tyto dvě části recenze spojit, protože spolu už více souviset nemůžou. Knížku mi totiž nabídla sama autorka na recenzi poté, co jsem ji napsala, že už jen kvůli té obálce si ji nejspíš budu muset pořídit. Opravdu, z obálky jsem naprosto unešená. A stejně tak z tematické záložky.

Názor:

Nebudu lhát, tahle knížka mi skoro vyrazila dech. Byť je to autorčina prvotina, je opravdu úžasná. Kromě stylu psaní jsem byla unešená z toho, jak hezky autorka kličkuje kolem typických klišé, až vlastně klišoidně nepůsobí. Například svět – je to obyčejný svět smrtelníků, ale sama hrdinka ví o existenci jiných bytostí, protože je jejich součástí. A stejně tak ví i o tom, že až bude zařazena, bude mít schopnost měnit se v dané zvíře. (Abych to upřesnila: Divergence – jen jeden svět, neexistují lidé, kteří by do jejich nadpřirozeného světa nepatřili. X Mechanický anděl – sice náš svět a svět lovců stínů, ale hlavní hrdinka neví nic ani o lovcích stínů, ani o svých vlastních schopnostech.) Další krásnou kličkou je milostný trojúhelník. Ano, je tam a je do očí bijící, ale vlastně není. Dále mě napadá třeba fakt, že mezi jednotlivými kmeny i kmeny a obyčejnými lidmi vládne skoro přátelský vztah – sice se spolu většinou vysloveně nekamarádí, ale nemají nejmenší problém být v jedné místnosti, pomoci si v případě potřeby, bavit se jako dva spolužáci… Tímto zároveň navazuji na poslední bod, a to je fakt, že v knize daleko více převládají myšlenky přátelství, síly, motivace nad nutností pomsty a nenávisti.
Asi jedinou věcí, kterou Spoločenstvu můžu vytknout, jsou poměrně často chybějící mezery. Překlepy sice hodnotit nemůžu, ale mezer jsem si bohužel všímala dost.
Každopádně, pokud vás o tom tato recenze doteď nepřesvědčila, rozhodně byste si měli tuto knížku určitě sehnat a přečíst, vážně je o co stát. Pro mě je to jeden z adeptů na nejlepší knihy za rok 2018. A tímto moc děkuji Lauře Ensi za tak senzační čtenářský zážitek.

Hodnocení: 10/10